Dobrá, rozhodla jsem se, že místo věčného surfování po všech možných internetových obchodech, bych se možná mohla věnovat víc bloggování. A tak pro začátek bych mohla shrnout, co se stalo, když jsem na to tady v lenosti kašlala a všechny příspěvky jsou rozepsané v konceptech (jsou 3 a hodlám je dopsat, JÓ! :D )
Koncem června jsem dostala pracovní nabídku- pro "normální" lidi nic extra, ale pro studenta vysoké školy s brigádou v mekáči to byla výhra. No, jenže jak se to vezme.
V červenci jsem tedy nastoupila na plný úvazek do kanceláře (sezení místo pohybu!). Moje práce není tak důležitá, ale problém je to, co se u nás na "oddělení" řeší. Totiž výběr sortimentu- a ne tak ledajakého. U nás jsou na pranýři všechny cukrovinky a slané sajrajty (plus káva, čaj a jiné drobnosti, které mi nevadí). A víte co to je, když máte neustále na očích otevřené vzorky všech těch
čokolád, bonbonů, džemů, medů, tyčinek, chipsů, crackerů a já nevím jakých dalších ďábelských pochutin?
Ze začátku jsem byla statečná (ono toho tam tolik ještě nebylo), navíc jsem dodržovala IF (víc v jiném článku), takže jsem byla motivovaná. Ale asi po pár dnech se to zlomilo. Vědomí, že už jsem dosáhla té symbolické 60 (kg) a že
občas si něco uždibnout, mi neuškodí, mi nakonec bylo
osudné. V srpnu jsem tedy "jela" nízkokalorický příjem (až šíleně nízký, když si vezmu, že jsem do toho cvičila a běhala) složený převážně z mléčných bílkovin (cottage, tvaroh), abych do sebe narvala, co nejvíc bílkovin při co nejmenším množství kalorií. Tělo se mi odvděčilo pěkným
zabetonováním.
A proč, že jsem to tak razantně nahodila dietu?
No kvůli dovolené u moře, samozřejmě. Tam jsme jely s kamarádkou
poslední týden v srpnu a já se rozhodla, že nic nebudu řešit. Ani jsem nijak neprasila, ale papala jsem
těstoviny, které jsem pomalu neviděla měsíce,
kebab, zmrzlinky (aspoň pomohly na to zabetonování) a k odpolední kávičce jsem si dopřávala mlsky v podobě
Orea, Corny brownies (miluju!) atd.
Asi bych nenabrala nebýt jedné věci.
Alkohol. A že jsme ho tam vypily! Každý večer padla flaška vína, pak něco na diskotékách- pivo, koktejly, vodka, další víno a občas si člověk musel dát pivo i jako poledního vyprošťováka. Plus jsem tam opravdu hoodně kouřila (ano, jsem /byla?/ příležitostný kuřák... i když teď už jsem zase 3 týdny neměla ani šluka)- myslím, že padlo 5-6 krabiček slimek (za týden), což je opravdu moc na člověka, který má průměrně 2 krabičky na 3 týdny.
Sečteno, podtrženo- moje tělo mě muselo nenávidět.
Když jsem se vrátila, opět jsem zavedla cvičící rutinu, ale bohužel žravé návyky sem tam ukazovaly růžky a spíš jsem si udržovala nabraná kilča, než abych se jich zbavovala.
A pak přišel hřebíček do rakve. O měsíc později-
poslední záříjový týden, jsem jela se strejdou a tetou na plavbu lodí po středomoří.
Žrádlo all-inclusive. Věděla jsem dopředu, že to bude
průser průšvih. Téměř nonstop bufetové stoly, se prostě nedaly nechat být. Navíc nabídka se během dne obměňovala, takže se toho člověk prostě nepřejedl. Řekla jsem si, že první den ochutnám od každého ždibíček (až na hamburgerový-fastfoodový koutek, který mě opravdu ani za mák nelákal). Jenže ždibíček. Bylo tam opravdu snad vše, na co si člověk vzpomenul. Ovoce, zelenina, těstoviny na milion způsobů, maso, polévky, pizzy, dušené zeleniny, hotová jídla, různé kuchyně, dezerty (to bylo jediné, co mě pokaždé nalákalo vzhledem, ale vždy jsem litovala, protože to bylo blé a mdlé) a to ještě nemluvím o těch d-o-k-o-n-a-l-ý-c-h snídaních! (slané, britské, cereálie, ovoce, jogurty, pečivo, kompoty, buchty, bábovky, tousty, francouzské tousty, croissanty (díky bohu nic moc!), müsli... no bomba). No samozřejmě, že mi ten
plán nevyšel. I když jsem se pak držela zdravého jídla (grilované maso, zelenina), stejně jsem pak
neodolala pečivu, které bylo prostě skvělé, stejně tak jako ananas. Myslím, že jsem tam spořádala víc ananasu, než za celý život.- ale byl prostě mňam! Také jsem se tam pochopila, proč Gordon Ramsay neustále štěkal na
mražené mořské potvory, protože jak jsem ochutnala čerstvé krevety, už nikdy nebudu chtít jiné.
 |
| Výhled bomba, jen se to občas moc houpalo a mě se motaly nohy na pásu. |
No a i když tam byla posilovna (s dokonalým výhledem), ve které byly věčně nasáčkovaní chytrolíni typu "zaplatil jsem si to, tak tam půjdu, i když jsem v posilovně nikdy nebyl", stejně jsem něco nabrala.
Sečteno, podtrženo- když jsem se vrátila a vlezla jsem si ráno na váhu, málem mě trefil šlak.
63,7kg
 |
| Takhle docela, šťabajzna, ne? Tak mrkněte na další. |
 |
| Nenechte se zmást, je to jen o úhlu pohledu. :) |
Takže jsem se rozhodla, že zkusím
sacharidové vlny a jelikož jsem byla zprvu líná počítat si je sama, koupila jsem si výzvu přes internet. První týden jsem srovnávala sacharidy v těle. 210g denně- a jak člověk najednou chodí na záchod! :D
Jenže to bych nebyla já, kdybych si to nějak
neupravovala, takže když jsem dostala jídelníček na další týden, zamítla jsem mít k svačině proteiňák a banán ve dny, kdy jsem nešla zrovna z posilky a raději jsem to nahradila něčím obdobným, ale co mi dodalo pocit sytosti...
Ve finále to dopadlo tak, že jsem si
stvořila vlastní vlny 0-50-100-150-200-250-free. Jenže to by mě nesměla skolit nemoc a antibiotika.
Už druhým týdnem se flákám doma, bolest z ledvin mě po týdnu pomalu opouští, hlava se mi už nemotá ani nebolí. Horečky se snad už nevrátí, takže snad ani já na kapačky (tak to dopadá, když jdete za doktorem, co je imbecil a nevšimne si, že máte zánět na ledvině a místo toho se směje, že máte zahnutou dělohu, jak rohlík!).
Počkat- a jak že jsem to tedy zhubla?
No, dejme tomu, že z těch necelých 64 kilo bylo tak
1,5-2 kg vody (opravdu ji hodně zadržuju). Pak něco udělala i zdravá strava, pár dní jsem díky sach. vlnám
byla v ketóze (to jsem zjistila náhodou, když mi dělali testy moči v nemocnici) a zbytek byla
kombinace bolesti (která mi vnucovala pocit neustále plného a nafouknutého břicha) a mé
pevné vůle (ze strachu, že bez pohybu začnu zase nabírat). Takže jsem si naordinovala
zdravou, vyváženou stravu, ale se sníženým kalorickým příjmem a denně vypiji 3-4 litry čajů. A když jsem ve čtvrtek jen tak ze zvědavosti vlezla na váhu a modlila se, aby tam bylo alespoň 62, nestačila jsem se divit nad číslem
60,6!
Příjemná motivace, věřte mi :)
