IF- Aneb jak jsem hladověla

Tak jsem se v rámci mého zkoumání rozhodla zkusit IF- Intermittant Fasting (přerušovaný půst).

V čem tahle metoda spočívá a k čemu je dobrá?

Přerušovaný půst není tak úplně hubnoucí metoda. Je to způsob života, který rozhodně není pro začátečníky ve světě stravování. Stručně shrnuto: Poté, co tělo stráví veškerou potravu v trávícím traktu, začne spalovat vlastní tukové zásoby. Proto si tuto metodu oblíbili hlavně nadšenci bodybuildingu (odkud i hladovění před soutěží pochází). Ale právě posilování je důležitou součástí IF, bez něj by rýsování nemělo efekt.

A o jaké hladovění se vlastně jedná?

Není to tak, že byste vůbec nejedli. V zásadě to funguje tak, že si stanovíte časové okno, kdy půst budete dodržovat. Poměr eating/fasting bývá různý. Začíná na 10 hodinách stravování a 14 hodinách půstu. Nejčastěji se ale praktikuje metoda 8/16. Existují i jiné extrémy 4/20, viděla jsem i 1/23, ale to asi nebude moc zdraví prospěšné, že? Důležité ovšem je, abyste dodržovali správný kalorický příjem- jinak se opravdu jedná o hladovění a tělo by pak spalovalo všechno- nejen tuky. A hlavně ve fastingové části dne nic nepapkat a nepít nic než vodu, čaj a černou kávu. Žádné mléko, cukr atd.- prostě nic, co má kalorie.

Zkušenosti?
Někteří lidé toto praktikují nárazově, prý jim to zabírá jen dva dny v týdnu. Tomu moc nevěřím. Jiní, takhle fungují delší dobu a mají rozhodně viditelné výsledky. A já? Zkusila jsem to asi na 2 týdny. Jenže moje zkušenost je ta, že bohužel, jakmile jsem byla ve feedingu (začínal mi většinou až po tréningu), tak jsem do sebe cpala po vyhladovění vše, co jsem měla na očích- zhltla jsem polovinu denního příjmu, ale prý to tak i bylo správně. Když se blížil fasting, tak jsem do sebe naprala večeři, i když jsem byla plná, aby tělo mělo do druhého dne co trávit. Myslím, že to bylo špatně nastaveným okénkem- kvůli tehdejší směnové práci v McD's jsem jedla před směnou, o svačině a pak až doma po směně- takže jsem si nemohla jídlo rozložit do menších porcích a tělo jsem zatěžovala. Okno jsem měla od 11:00 do 21:00 a to byl pravděpodobně ten kámen úrazu. Nyní, když mám jiný režim a stravovat se můžu pravidelně, tak by to takový problém být neměl. Vlastně něco obdobného praktikuji (jako nevědomě spousta z vás). Jsem doma na neschopence a vstávám mezi 9.-10. (jéé, to se pak bude ale špatně zvykat na starý režim). Snídám většinou tak 20-50 minut po probuzení (většinou si jako první musím udělat horký půllitr čaje a během pár minut ho vypiji). Pak si dám malý oběd/ svačinu kolem 13. a 14. hodiny. Většinou se pak dokrmuji drobnostmi po hodině a půl (půlka tvarohu, půlka jabka, plátek žitného chleba) V podstatě jím opravdu hodně malých jídel za den (asi 6-8) a završím to večeří, která přijde mezi 18. a 20. hodinou. Takže k jistému hladovějícímu okénku to dochází, ale kupodivu nemám potřebu se přetláskávat, jako tomu bylo předtím.

Doporučení?
Nevím, pokud už nějaké zkušenostmi ohledně stravy máte, a posilujete, zkuste to. Můj první dojem byl rozhodně zavrhující, ale když si teď uvědomuji, že nyní IF vlastně nevědomky dodržuji a už to není tak šílené, tak přemýšlím, že to opět začnu dodržovat i až se vrátím zpět do "normálního" života.

Jak jsem nabrala a zase zhubla

 Dobrá, rozhodla jsem se, že místo věčného surfování po všech možných internetových obchodech, bych se možná mohla věnovat víc bloggování. A tak pro začátek bych mohla shrnout, co se stalo, když jsem na to tady v lenosti kašlala a všechny příspěvky jsou rozepsané v konceptech (jsou 3 a hodlám je dopsat, JÓ! :D )

Koncem června jsem dostala pracovní nabídku- pro "normální" lidi nic extra, ale pro studenta vysoké školy s brigádou v mekáči to byla výhra. No, jenže jak se to vezme.

V červenci jsem tedy nastoupila na plný úvazek do kanceláře (sezení místo pohybu!). Moje práce není tak důležitá, ale problém je to, co se u nás na "oddělení" řeší. Totiž výběr sortimentu- a ne tak ledajakého. U nás jsou na pranýři všechny cukrovinky a slané sajrajty (plus káva, čaj a jiné drobnosti, které mi nevadí). A víte co to je, když máte neustále na očích otevřené vzorky všech těch čokolád, bonbonů, džemů, medů, tyčinek, chipsů, crackerů a já nevím jakých dalších ďábelských pochutin?
Ze začátku jsem byla statečná (ono toho tam tolik ještě nebylo), navíc jsem dodržovala IF (víc v jiném článku), takže jsem byla motivovaná. Ale asi po pár dnech se to zlomilo. Vědomí, že už jsem dosáhla té symbolické 60 (kg) a že občas si něco uždibnout, mi neuškodí, mi nakonec bylo osudné. V srpnu jsem tedy "jela" nízkokalorický příjem (až šíleně nízký, když si vezmu, že jsem do toho cvičila a běhala) složený převážně z mléčných bílkovin (cottage, tvaroh), abych do sebe narvala, co nejvíc bílkovin při co nejmenším množství kalorií. Tělo se mi odvděčilo pěkným zabetonováním.

A proč, že jsem to tak razantně nahodila dietu?

No kvůli dovolené u moře, samozřejmě. Tam jsme jely s kamarádkou poslední týden v srpnu a já se rozhodla, že nic nebudu řešit. Ani jsem nijak neprasila, ale papala jsem těstoviny, které jsem pomalu neviděla měsíce, kebab, zmrzlinky (aspoň pomohly na to zabetonování) a k odpolední kávičce jsem si dopřávala mlsky v podobě Orea, Corny brownies (miluju!) atd.
Asi bych nenabrala nebýt jedné věci. Alkohol. A že jsme ho tam vypily! Každý večer padla flaška vína, pak něco na diskotékách- pivo, koktejly, vodka, další víno a občas si člověk musel dát pivo i jako poledního vyprošťováka. Plus jsem tam opravdu hoodně kouřila (ano, jsem /byla?/ příležitostný kuřák... i když teď už jsem zase 3 týdny neměla ani šluka)- myslím, že padlo 5-6 krabiček slimek (za týden), což je opravdu moc na člověka, který má průměrně 2 krabičky na 3 týdny.
Sečteno, podtrženo- moje tělo mě muselo nenávidět.

Když jsem se vrátila, opět jsem zavedla cvičící rutinu, ale bohužel žravé návyky sem tam ukazovaly růžky a spíš jsem si udržovala nabraná kilča, než abych se jich zbavovala.

A pak přišel hřebíček do rakve. O měsíc později- poslední záříjový týden, jsem jela se strejdou a tetou na plavbu lodí po středomoří. Žrádlo all-inclusive. Věděla jsem dopředu, že to bude průser průšvih. Téměř nonstop bufetové stoly, se prostě nedaly nechat být. Navíc nabídka se během dne obměňovala, takže se toho člověk prostě nepřejedl. Řekla jsem si, že první den ochutnám od každého ždibíček (až na hamburgerový-fastfoodový koutek, který mě opravdu ani za mák nelákal). Jenže ždibíček. Bylo tam opravdu snad vše, na co si člověk vzpomenul. Ovoce, zelenina, těstoviny na milion způsobů, maso, polévky, pizzy, dušené zeleniny, hotová jídla, různé kuchyně, dezerty (to bylo jediné, co mě pokaždé nalákalo vzhledem, ale vždy jsem litovala, protože to bylo blé a mdlé) a to ještě nemluvím o těch d-o-k-o-n-a-l-ý-c-h snídaních! (slané, britské, cereálie, ovoce, jogurty, pečivo, kompoty, buchty, bábovky, tousty, francouzské tousty, croissanty (díky bohu nic moc!), müsli... no bomba). No samozřejmě, že mi ten plán nevyšel. I když jsem se pak držela zdravého jídla (grilované maso, zelenina), stejně jsem pak neodolala pečivu, které bylo prostě skvělé, stejně tak jako ananas. Myslím, že jsem tam spořádala víc ananasu, než za celý život.- ale byl prostě mňam! Také jsem se tam pochopila, proč Gordon Ramsay neustále štěkal na mražené mořské potvory, protože jak jsem ochutnala čerstvé krevety, už nikdy nebudu chtít jiné.

Výhled bomba, jen se to občas moc houpalo a mě se motaly nohy na pásu.

No a i když tam byla posilovna (s dokonalým výhledem), ve které byly věčně nasáčkovaní chytrolíni typu "zaplatil jsem si to, tak tam půjdu, i když jsem v posilovně nikdy nebyl", stejně jsem něco nabrala.

Sečteno, podtrženo- když jsem se vrátila a vlezla jsem si ráno na váhu, málem mě trefil šlak.
63,7kg 

Takhle docela, šťabajzna, ne? Tak mrkněte na další.

Nenechte se zmást, je to jen o úhlu pohledu. :)

Takže jsem se rozhodla, že zkusím sacharidové vlny a jelikož jsem byla zprvu líná počítat si je sama, koupila jsem si výzvu přes internet. První týden jsem srovnávala sacharidy v těle. 210g denně- a jak člověk najednou chodí na záchod! :D
Jenže to bych nebyla já, kdybych si to nějak neupravovala, takže když jsem dostala jídelníček na další týden, zamítla jsem mít k svačině proteiňák a banán ve dny, kdy jsem nešla zrovna z posilky a raději jsem to nahradila něčím obdobným, ale co mi dodalo pocit sytosti...

Ve finále to dopadlo tak, že jsem si stvořila vlastní vlny 0-50-100-150-200-250-free. Jenže to by mě nesměla skolit nemoc a antibiotika. Už druhým týdnem se flákám doma, bolest z ledvin mě po týdnu pomalu opouští, hlava se mi už nemotá ani nebolí. Horečky se snad už nevrátí, takže snad ani já na kapačky (tak to dopadá, když jdete za doktorem, co je imbecil a nevšimne si, že máte zánět na ledvině a místo toho se směje, že máte zahnutou dělohu, jak rohlík!).

Počkat- a jak že jsem to tedy zhubla?
No, dejme tomu, že z těch necelých 64 kilo bylo tak 1,5-2 kg vody (opravdu ji hodně zadržuju). Pak něco udělala i zdravá strava, pár dní jsem díky sach. vlnám byla v ketóze (to jsem zjistila náhodou, když mi dělali testy moči v nemocnici) a zbytek byla kombinace bolesti (která mi vnucovala pocit neustále plného a nafouknutého břicha) a mé pevné vůle (ze strachu, že bez pohybu začnu zase nabírat). Takže jsem si naordinovala zdravou, vyváženou stravu, ale se sníženým kalorickým příjmem a denně vypiji 3-4 litry čajů. A když jsem ve čtvrtek jen tak ze zvědavosti vlezla na váhu a modlila se, aby tam bylo alespoň 62, nestačila jsem se divit nad číslem 60,6!
Příjemná motivace, věřte mi :)